Všichni jsme jen lidé. Někteří jsou usměvaví, jiní vypadají, že by každého na potkání praštili. Problém je, když člověk, který vlastně za svůj výraz nemůže, se stane třeba zubařem.
Ordinace, do které nikdo nechodí rád. Pocit bezmoci, když sedíte s otevřenými ústy, kde zezadu vás přidržuje sestra a lékař se dívá do úst. Nejde jen o slintání, kterému se nikdo z nás nevyhne, ale o to, že nepříjemně se tvářící člověk vytváří, třeba neopodstatněnou obavu. Spíš vás napadá, že tam za každou cenu chce něco najít.

Sice používá roušku, ale ty oči! Brrr, to je pohled na zlý kukuč!
Dokáže vás donutit jen svým výrazem, abyste se pořádně starali o své zuby a příště se mu s radostí předvedli? Jestli jo, tak jste u toho správného.
Naopak veselý lékař, který si s vámi před prohlídkou povídá, uvolní vás a vám nevadí ani bolestivý zákrok, je dar z nebes.
Těch ale moc není. Jak jsem za léta zjistila, tak se většina tvářila, jako když je jim prohlídka pacienta na obtíž.
Ale jsou zákroky, které neumí každý.
Třeba vyndání osmičky, která sice vyrostla do plné velikosti, ale je schovaná v dásni a tlačí na zuby.
Jde o chirurgický výkon, ale málokdo ho dělá.
Někde je na skoro sedmdesátitisícové město jeden chirurg, jinde musí za takovým výkonem jet několik desítek kilometrů daleko.
Objednáte se ve svém městě a až na místě zjistíte, že zubařův pohled vám nahání strach.

Tento zákrok je bolestivý i přes místní anestezii, protože kost umrtvit nejde a když se rozklepete strachy, máte problém. Zubař se vám zle podívá do očí a zeptá se, jestli chcete zub vyndat, nebo vás má poslat domů.
V té chvíli už ani nepípnete a snažíte se potlačit pocit dávení, jenom abyste zase nedostali vynadáno.
Lidé tvrdí, že to nebolí. Prý až v době, kdy to přichází k sobě. Ale jo, bolí. Mám s tím dvojitou zkušenost. Možná mám nízký práh bolestivosti, nebo dostávám malou dávku anestetika, nevím.
Někde psali, že když je zubař skvělý, klidně by za ním měl člověk jezdit až 100 kilometrů.
Neumím si představit, že na pár minutové posezení v křesle, kde je pohodová atmosféra a kvalitní služby, pojedu hodinu autem. Nebo zákrok, který začíná velkou bolestí, a musí se na zubu pracovat několikrát, že by člověk jezdil někam do horoucích pekel, jenom proto, že je zubař dobrý?
Hřeší na to, že jich je málo?
Hodně lidem nezbývá, než se zaregistrovat k tomu, kdo je ochotný ho vzít, nebo naopak, čeká, až ho něco bude bolet a jede na pohotovost, kde ho ošetřit musí.
Odštípne se vám kousek zubu a dostanete se k lékaři až za dva dny. Jak snést nadávání, že jste měli přijít hned? Radši se krčíte v křesle a posloucháte, že je vaše chyba, že teď musí zub ven, protože není kam jinam jít.
Už překročení prahu ordinace je pro některé z nás hrdinství. Není nutné pouštět na nás ještě k tomu hrůzu. Fakt.