Vždycky jsem toužila hrát na nějaký hudební nástroj. Bavilo mě dívat se na mého otce, jak to uměl pěkně rozpálit s kytarou. Hrával i na klarinet a bicí, ale kytara byla jeho milovaná a o ní vždy říkával, že ho nikdy nezklame. Navíc otec byl zastáncem toho, že vždy by měl někdo na něco hrát. Ať už na nervy nebo již zmíněný hudební nástroj. Já jsem toužila hrát taky na kytaru nebo klavír a taky jsem se kvůli tomu přihlásila do lidové školy umění. Ze začátku jsem zkoušela klavír. Bohužel jsem na něj asi neměla buňky, jak se říká. U klavíru jsem vydržela ani ne rok a umím zahrát jen asi deset písniček.

Nic moc to není, umím jen ty základní, co trvají několik sekund. Takže žádná sláva. Ovšem kytara bylo jiné skóre. Tu jsem si zamilovala ihned. Ostatně jako můj otec. Ten i elektrickou kytaru nedal skoro nikdy z ruky. Kupoval si k ní další věci, jako například xotic wah xw 1, ale i krásná pouzdra. Měl i klasickou kytaru, ale ta elektro bylo jeho ještě větší láska a vášeň. Jak říkával, tak na kytaru sbalil i mou mámu. Bylo to někdy v létě, kdy každá jejich parta jela pod stan. A aby nebyla nuda, postavili stany blízko sebe. Prý jich tam bylo hodně, jednalo se asi o dvacet lidí. Prý byla sranda a všichni v té době hráli na kytaru nebo byli djové.

Na dj pulty se dají taky přikoupit pořádné věci, které zvuk hudby ještě více zvýrazní a zdůrazní. To samé platí o kytarách. Jak už o klasických, tak i elektrických. Všechny se dají skvělými věcmi vylepšit, aby to lidskému uchu lahodilo co nejvíce. To tvrdil můj otec vždy. A i když je mu skoro šedesát let, tak stále hraje. Baví ho to a prý i jeho kamarády. Hraje většinou na slavnostech, ale i jen tak s kamarády při příjemném venkovním posezení. A jak jsem na tom já? Abych pravdu řekla, taky mi to moc nejde. Přemýšlím, že zkusím elektrickou kytaru a nahodím skvělou akustiku a atmosféru a budu doufat, že mému okolí se to bude líbit.